Byt Krausových
Interiér je součástí 1. prohlídkové trasy
Byty Voglových a Krausových
Jedna z nejpůsobivějších bytových realizací od Adolfa Loose se skrývá za běžnou fasádou činžovního domu v Bendově ulici 10. Interiér byl navržen v roce 1930 pro mladé manžele, Viléma a Gertrudu Krausovy, v domě, který pro svou dceru zakoupil pan Bohdan Taussig, majitel chemického závodu. Bylo to údajně přátelství Gertrudy s Klárou Beckovou-Loosovou, které kroky architekta Loose přivedly také na tuto adresu, kde navrhl adaptaci bytu pro celé jedno podlaží. Vytvořil vskutku magický prostor v propojení jídelny se salonem, místnosti jsou obloženy temným mahagonem a zeleným žíhaným mramorem Cipollino. Opravdu strhující je zde však iluzivní enfiláda, které Loos dosáhl vybudováním dvou rozměrných protilehlých zrcadlových stěn.
Bohužel kouzlo tohoto bytu nebylo dost silné, aby uchránilo své obyvatele. Vilém se skrze rodinné vazby ve Velké Británii pokusil svou ženu a děti dostat z Československa, kam krátce před začátkem války vycestoval. Gertrudě se dvěma maličkými dětmi, Inge Lore a Jiřím Petrem, se nepodařilo ze země uprchnout. Byli nejprve donuceni se přestěhovat ze svého domova do Bolevce. V lednových transportech v roce 1942 pak byli odvlečeni do Terezína a odtud v dubnu do Zamošči, kde byli zavražděni. Stejný osud čekal i Trudiny rodiče, Bohdana a Martu, oba byli zavražděni o rok později v Osvětimi. Když se pan Kraus po válce do Plzně vrátil, bylo pro něj zjištění, že o svou rodinu přišel, zdrcující. Odešel tedy natrvalo do Velké Británie, kde dožil a znovu se již neoženil. Jeho plzeňský dům mu byl totalitním komunistickým režimem znovu zabaven.
V období socialismu byl původní byt rodiny Krausových rozdělen na tři bytové jednotky, část vybavení byla v té době nenávratně zničena. V šedesátých letech si dvě části tohoto prostorného bytu znovu propojila prominentní osoba režimu. Dodnes se tak zachovala nejhodnotnější část bytu, tj. exkluzivní salon s jídelnou. Cenná je rovněž téměř kompletně dochovaná ložnice s vestavěným nábytkem včetně zajímavých a praktických designových detailů – toaletního stolku, věšáků na klobouky ve skříních, zásuvek a jiných promyšlených úložných prostor. V současnosti je byt majetkem města Plzně. V roce 2014 byl zrekonstruován podle návrhu architektů Ludvíka Gryma a Jana Sapáka. Dochované vybavení bylo pečlivě zrestaurováno, chybějící mobiliář zde nebyl nahrazen replikami, ale prvky soudobého designu, čímž se od ostatních plzeňských rekonstrukcí Loosových interiérů odlišuje. Výsledkem jsou variabilní prostory uzpůsobené i pro konání komorních kulturních akcí.
Desky leží na dlouhých stolech, ale jsou šedivé a bezbarvé! Jsem zklamaná, ale Loos se směje. Nejsou ještě vyleštěné. Podívej! Vezme trochu vody a šedivý kámen jí polije. Dojde k zázraku! Navlhčený mramor se leskne sytou zelení a jsou na něm modré, fialové a červenožluté žíly. Vypadá jako moře.
(Claire Beck-Loos: Adolf Loos – Privátní portrét)