Byt Voglových
Interiér je součástí 1. prohlídkové trasy
Byty Voglových a Krausových
Adaptace bytu podle Loosova návrhu byla provedena v roce 1928 ve druhém patře domu rodiny Friedlerových, a to pro Josefa Vogla, dětského lékaře, a jeho manželku Štěpánku, která byla dcerou majitele domu. Překvapivé je, že interiér vznikl na místě předchozí Loosovy realizace z roku 1908 vytvořené pro rodinu podnikatele Otty Becka. Ten si tento svůj interiér nechal Loosem poupravit a přestěhovat včetně nábytku na svou novou adresu. Návrh pro rodinu doktora Vogla však byl zcela odlišný, a to jak vybavením, tak dispozicemi bytu. Loos zde totiž nevytvořil pouze byt rodiny, ale i prostory pro lékařskou praxi, tj. ordinaci, čekárnu a rentgenovou místnost. Podoba těchto místností je nám dnes bohužel neznámá, neboť se nedochovaly ani v podobě fotografií. Krásné snímky ze soukromých částí bytu, a to obývacího pokoje s jídelnou a dětského pokoje, jsou v archivu vídeňské galerie Albertina.
Druhá světová válka drasticky zasáhla i tuto adresu. Rodina Friedlerových byla nejprve nucena vzdát se své firmy Lukavické hlinkové doly S. a O. Friedler a v roce 1941 se vystěhovat z domu. V lednových transportech roku 1942 byli rodiče Štěpánky, Sigmund a Emma, odvlečeni do Terezína, kde o pouhých pár měsíců později zemřeli. Josef se Štěpánkou a svými dětmi stihli ještě v roce 1939 opustit Československo a uprchnout do Kanady. Potomci rodiny žijí za oceánem dodnes.
Dům byl v roce 1941 převeden na Německou říši a o dva roky později propojen se sousedním domem (dříve sídlem rodiny Škodových) v kancelářskou budovu Pracovního úřadu. Původní byty tak byly přebudovány v kanceláře a z Loosova působivého interiéru zůstala pouhá část, která sloužila jako reprezentativní kanceláře ředitelství.
Právě dvě místnosti se díky tomu dochovaly dodnes a byly po náročném restaurování doplněny přesnými replikami původního, volně stojícího nábytku. Prostorný salón zdobí obložení dýhované třešňovým dřevem se zabudovanými rámy pro japonské dřevoryty. Srdcem prostoru je krb z červených režných cihel lemovaný polosloupy obloženými mušlovým mramorem. Proti němu se pak zlatavě třpytí jídelna s obkladem ze žlutého travertinu. Zlatavá vzpomínka na minulost. Současným vlastníkem je město Plzeň. Náročné restaurování bylo dokončeno v roce 2014. Návrh opravy a restaurování vypracoval tým vedený profesorem architektem Václavem Girsou.
Sedátko a opěradlo dostanou čalounění z barevného voskovaného plátna. Na okrajích čalounění je řada čalounických hřebíků s kulatou hlavou, která vypadá jako zlatý řetěz. Loos umisťuje tyto proutěné židle, každou s jiným barevným čalouněním, do jedné jídelny obložené žlutým travertinem.
(Claire Beck-Loos: Adolf Loos – Privátní portrét)